Štítky

úterý 27. února 2018

Vejlet do Londýna


...spíš vejlet na Sibiř.
Jeli jsem s přítelem na výlet do Londýna, protože jsme koupili asi tak před tisícem let levný letenky, protože proč ne a protože ráda trávím čas chozením po městě v té největší zimě (ironie).
Ono v celku není moc co vyprávět, nějaký drama se nám dost vyhnulo a vzhledem k tomu, že naše oblíbená aktivita je ležet v posteli a sledovat videa přičemž se pak jít na hodinu pocourat ven, tak jsem ani žádný drama nevyhledávali.

Je mi celkem jasný, že každej už v Londýně byl a všechno viděl, tak na co to tady budu psát, žejo. Spíš jsem chtěla zmínit zážitky a poznatky, co si asi já budu pamatovat nejvíc.

1. první den bylo teplo! Bylo takový teplo, že jsem si myslela, že tak bude i pozbytek týdne.
teplo v mým pojetí = nemusím mít čepici na hlavě, ale jenom záložně v batohu.

2. druhej den byla zima! Byla moc zima.

3. Brighton je krásnej. Jo a kariéra gamblera asi nic moc pro mě, nelíbí se mi myšlenka, že jsme prohráli peněz na jeden oběd nebo na dvě kafe.

4. jsem neurotická. Velmi moc neurotická a mýmu příteli to přijde cute, vtipný, nevadí mu to a vlastně je mu to jedno Tak teď kdo z nás dvou je divnější.

5. Měla jsem meeting v Londýně kvůli možné stáži. No a dostala jsem to (ne menstruaci, nýbrž to místo internisty). Takže v srpnu se stěhuju/ jeme na 3 měsíce do Londýna, což zní sice strašně cool, ale až budu zas týden před odjezdem zvracet z nervozity, že nemám kde bydlet, tak už to tak cool nebude. Aneb, proč to dělat jednoduše (třeba placená stáž v hotelu na Kanárech i s ubytováním a stravou), když to jde složitě (neplacená stáž v Londýně bez ubytování a stravy). Ale jinak jsou moje životní rozhodnutí fakt dobrý.

6. infrastruktura v Dánsku pls. Přiletěli jsme do Billundu asi s půlhodinovým spožděním 22:50 v pátek večer. Autobus nám ujel, a další jel za půl hoďky. Krása nádhera, až na to, že nám navazující vlak jel až 1:30. Takže jsme hodinu čekali na letišti a pak asi dalších 45 minut na nádraží v zasrané kose až nám přijede vláček. Domů jsme se dostali ve 3:00 s tím že na letiště v Londýně jsme jeli 15:30. Cestování je zkrátka radost!


sobota 10. února 2018

Nebuďte aktivní a efektivní

Protože například já jsem z toho pak děsně utahaná. A nebo jsem prostě jenom šunka/máslo/fajnovka.
Literally jsem teď měla 2 náročnější dny:
tired fuck my life GIF by TV Land
Pondělí
Škola na 12.
Rovnou ze školy pak do práce do 20.

Úterý
Oukej, nebyla škola, ale! Jak jsem si řekla, že budu efektivní šprtka a číst všechny materiály na všechny hodiny, a že ještě do toho budu úžasná přítelkyně, tak se to začlo všechno něják kumulovat.
Tak jsem ráno vstala a než jsem šla do posilovny (nechodím do posilovny, ale v průměru tak jednou za 3 týdny dostanu nápad se tam jít kouknout), tak jsem se učila, no a po posilovně jsem zařizovala ve městě a pak šla po rychlo obědě zase rovnou do práce, no a když jsem přišla z práce, tak jsem se zase učila.

Středa
Škola na 9., domů jsem se pak dostala až v 16 a něják to na mě začlo padat. Celý odpoledne jsem byla pěknej zombík a nejenže jsem nezvládla přečíst kapitolu na čtvrtek, ale ještě k tomu jsem nebyla ani dokonalá přítelkyně a celkově jsem byla děsně podrážděná.
Tak jsem šla spát brzo.

Co z toho plyne:
Jak někomu může stačit míň než 8 hodin spánku?
Pro to, abych byla ideálně vyspaná já, potřebuju tak 9 hodin. A protože jsem 9 hodin spánku/noc neměla, tak jsem byla logicky fakt utahaná (to že jím pizzu na oběd i na večeři a nedostávám potřebný živiny, to bych sem netahala).

Takže moje rada:
Oukej, buďte aktivní, ale tak přiměřeně. A jestliže je někdo hyperaktivní a celej den lítá a stejně není unavenej, to neznamená, že vy jste šunky. Vy jste totiž normální lidi. To oni jsou trochu...hm...speciální.
A ano, chápu, že něčí život takhle vypadá dennodenně a nestěžuje si. Jenže já si stěžuju, a ráda.
Takže:
sloth deal with it GIF
Jo a vymyslela jsem super vtip.
Chceme jet s přítelem na výlet do Černobylu.
Ale až budu těhotná.
Abychom měli památku na celý život.
Děkuji, to vám snad trochu prozradilo, co za člověka já vlastně jsem. 

čtvrtek 8. února 2018

Mám se až moc dobře...let´s fuck it all up

Znáte ten pocit, kdy je všechno tak, jak má být, nic vám nechybí a všechno jde podle plánu? A taky vám to přijde tak podezřelý a jenom čekáte, kdy se to všechno zase posere? Přímo moje situace.

Mám práci, dokonce s vylepšenýma podmínkama, kdy nemusím pracovat tolik, ale peníze pořád budou.
Stíhám věci do školy.
Mám nejvíc nejlepšího přítele.
Mám fajn kamarády.
Dostala jsem nabídku na stáž v Londýně - což nebylo jenom tak! Strávila jsem obepisováním všech možných organizací tak 8 hodin.
A všechno je tak strašně super.
Až mě to děsí.
Výsledek obrázku pro its all too good meme
No Právě!
A to ještě není všechno.
Mám hlad a v mrazáku je dokonce špenátová pizza.
Seriály jsou stáhnutý.
Jsem sama doma. Konečně. Protože nás tu žije v podstatě 5 a nikdy nejsem sama doma.
Dokonce se mi snad i začal umoudřovat ekzém.
Jsem natolik zvyklá na svůj přirozený stav mizérie, že mě toto všechno zaráží.
Co z toho plyne? Nebuď hlavně natolik debilní Z aby sis to pokazila nějakýma svýma pseudo myšlenkama (protože v tom jsem fakin epxert).
Jo, pořád mám nějaký zařizování na úřadech, dluhy a tak. Ale je mi tak dobře. A prostě jsem si to asi chtěla zapamatovat, to jak šťastná vlastně jsem.



sobota 3. února 2018

Well fuck me

Výsledek obrázku pro employer meme
Dánský zaměstnavatelský standard (minimálně pro zahraniční studenty) je jedno velký "fuck me".
Poté, co se můj bývalý/nynější zaměstnavatel z mně neznámých důvodů rozhodl, že nechce abych pro něj pracovala, se o 10 dní později dozvídám, že vlastně změnil názor a že pro něj pracovat můžu. Veškerou pýchu a self-worth tedy odhazuji do nenávratné přítomnosti a s nadšením souhlasím s kteroukoliv podmínkou. Protože nejen fuck me ale taky fuck it. Nechci dalších 5 měsíců chodit do obchodu s tím, jestli si vůbec můžu koupit maso a jestli mi pak zbude na nájem.
Proč mě nemá rád? To se asi nikdy nedozvím a můžu jenom hádat. Pravděpodobně proto, že nejsem královna vřelé komunikace a povětšinu času vůbec nevím, co mám říkat, což beru, ale že by to sralo zrovna někoho, kdo se celej svůj život tváří jako mužské vydání Cersei ze Hry o trůny a ještě s tím obsluhuje zákazníky v restauraci, to mě někdy kapku zaráží.
Asi takhle, akorát není tak cool a schopnej.

The struggle is real here. Ale aspoň jsem si postěžovala, získala zkušenost bez které bych se i ráda obešla a v konečným důsledku je mi můj zaměstnavatel těžče šumák, protože nakonec je mně dobře a dokonce jsem v sobě objevila trochu vůle ke zlepšování komunikace s ostatními pozemšťany (kterou pravděpodobně hned po prvním styku s nimi ztratím, but oh well).

čtvrtek 1. února 2018

Leden 2018

Abych pravdu řekla, rok 2018 začal relativně fajn, ale poté se vyvíjel spíš úplně špatně. A jelikož už je teda únor, proč bych si nezrekapitulovala proč přesně leden 2018 poslal můj život do hajzlu.


1. týden
Tehdy už to všechno začalo.  Novej rok byl krásnej, neměla jsem kocovinu, takže válení v posteli bylo o to krásnější a to, že mám za 2 dny zkoušku mě taky něják moc nevzrušovalo (věděla jsem, že narozdíl od Sokrata něco vím, a že to něco na dostatečnou známku stačit bude). Hned ve středu se to ale začlo všechno srát. Zkouška sice dopadla fajn, ale následující zařizování na úřadech už úplně ne. Taky to tak milujete když čekáte hodinu na úřadě a oni vám pak sdělí, že musíte jít vlastně někam úplně jinam? A taky tak zbožňujete, když vám po cestě z práce v 8 hodin večer praskne duše od kola a vy musíte čekat půl hodinu na posranej autobus? Já to mám taky moc ráda.
Bohužel, nebylo všem útrapám konec. A tak jsem se druhý den opět vydala na strastiplnou cestu po úřadech. První zástavka bylo jobcenter, kde jsem potřebovala potvrzení, že jsem částečně nezaměstnaná. Poté co jsem se po několika minutách dozvěděla, že místní osazenstvo nemá angličtinu ani v půlce malíčku, jsem začla natahovat. Absolutní break-down přišel po tom, co mi řekli, že musím jít zase jinam (mimochodem mě poslali na adresu, kde nic nebylo, ale díky své duchaplnosti, anebo raději díky svým negativním zkušenostem s dánskou byrokrací I KNEW BETTER! jsem šla na správné místo). Na onom (světě) místě, mi tedy řekli: Aha, ale to musíte jít tam, odkud jste přišla.
OMFG! TO FAKT?!
anger

Long story short. Na původním místě jsem se dozvěděla, že nikdo neví, co po mně úřady vlastně chtějí ale že se to dá všechno určitě zařídit online.
Myslela bych si, že po 3 letech neustálého tréninku mé trpělivosti od dánské společnosti jsem zvyklá. Ale spíš je hůř a hůř.

2. týden
Byl vlastně úplně nádhernej. vůbec nic převratnýho se nestalo a měla jsem narozeniny. Nuda všedních dní? Pro mě spíš vysněnej život všedních dní.

3. týden + 4. týden
Obsahoval výlet do Kodaně, návštěvu a poslední úspěšně složenou zkoušku. Což je úplně nádherný, kdybych se nedozvěděla, že jsem ASI přišla o práci, tudíž zdroj peněz a tudíž zdroj štěstí v Dánsku (aneb bez peněz sem nelez). 
+ spousta času na sebe a  na učení
- spousta času na přemýšlení o tom, kdo a proč vás vlastně "vyhodil" a jestli jste doopravdy vyhození, protože vám nikdo neřek ani půl slova, spousta přemýšlení o vlastní neschopnosti a o tom, jak bez práce vlastně nemáte co dělat a že jste vlastně piss of sheet

Jakože, ještě že už je leden u konce. Docela by se mi líbilo, kdyby byl leden někdy celej úplně fajn (protože za poslední 3 roky, co jsem v Dánsku se vždycky něco posralo...coincidence? I think not),













ale all in all je dobře. Nojo, a abyste si nemysleli, jak jsem super cool, že to tak zvládám, tak sice jsem, ale bez mýho fajn P přítele by to bylo k hovnu úplně celý, což bych taky zvládla, akorát jako pro správnou citlivou duši by to mohlo mít pro mě následky do konce života (jako třeba že bych osrala úplně všechny na celým tohle světě, protože fuck you a fuck off, všecho mě sere).

Nakonec za to všechno stejně může PMS.


úterý 30. ledna 2018

Jsem tu

Čau! Ahoj!

Jsem "Z". Což se dá vyslovovat jako "Zí", "Z", "Zet" a "Zorro" a je mi celkem fuk, jak to budete vyslovovat vy, protože mi takhle v reálným životě stejně nikdo neříká (takže tímhle způsobem si vlastně plním svůj tajný sen o záhadné a cool přezdívce).
Jsem Z a už asi tak 3 roky žiju v Dánsku, protože v maturitním ročníku jsem dostala spásný (v rámci mezí spásný,jasný) nápad odjet studovat do zahraničí. A jako správná socka jsem si vybrala Dánsko, protože je tu studium zadarmo. Jo a navíc vám všechny super agentury řeknou, jak je bezva si tady najít práci a dostávat od Dánska takzvaný státní grant SU ve výši asi 20 000 CZK měsíčně. Co vám žádný super agentury neřeknou ale je, že váš spásnej nápad sem odjet studovat vlastně není vůbec spásnej, ale spíš tak trochu úplně debilní.
Tímhletím odstavcem jsem chtěla říct že asi budu převážně psát o Dánsku a mým velmi hygge dánským životě a taky to, že jsem dost salty, negativní a pesimistická. Tyto své (zlo)zvyky se snažím někdy regulovat abych teda podle zákona přitažlivosti nebyla úplně v prdeli, ale někdy se nedaří. 

Amen. (nejsem nábožná, jenom nemám ani špetku sebereflexe a respektu). Double amen na to.